Robert Hejduk
Snad se lidi stupidity dnešního mainstreamu přežerou
Dá se říct, že kytarista a kapelník Kazachstánu Robert Hejduk hudbou doslova žije. Kromě své mateřské skupiny hraje v několika dalších formacích, na klávesy například v známém Jeseteru. Mezi muzikanty a výtvarníky se pohyboval už od svého příchodu do Ostravy z Českého Těšína. K dokumentu o kulturním fenoménu tak zvaného „Baráku“, kde žil spolu s umělci a studenty, napsal hudbu.
Poněkud plachý učitel informatiky se umí pěkně naštvat, když se kapele nedaří, jak by si představoval. Říká, že nemusí prorazit za každou cenu, ale současně je v něm znát odhodlání přiblížit se dokonalosti Pink Floyd či Yes. Má k tomu dobrý důvod – svůj nevšední talent vymyslet úžasnou melodii.
Alan Grezl
Rád se pohybuju na pomezích různých světů
Kytarista a zpěvák Alan Grezl působí na první pohled jako přísně racionální, vyrovnaný člověk. Při rozhovoru sedí vysoký štíhlý kluk s dlouhými vlasy jako socha a promyšleně odpovídá na otázky.
Tenhle první dojem trochu chladného suveréna ale během povídání pomalu mizí a odkrývá se zvláštní obraz inspirativně, ale současně skoro bolestivě rozpolceného člověka: Hudebník živící se jako systémový inženýr, introvert věčně toužící projevit své nitro, zpěvák, který se podle svých slov umí lépe vyjádřit výtvarně.
Perfekcionista i nevázaný ochutnávač nového, samotář, který si umí užít jeviště.
Jiří Geršl
Potřebuju být často sám
„Pořád se cítím, jako by mi bylo 16. Nechci ten pocit ztratit, je to pro mě naprosto životně důležitá věc,“ tvrdí o sobě bubeník Kazachstánu Jiří Geršl. A to, co o sobě vypráví, jeho slova potvrzuje. Tenhle samorost hrál psychedelický rock ještě za hluboké totality. Na vojně se snažil vytvořit organizaci, která programově čelila zažitému násilí mezi vojáky. K nelibosti velitelů. Tehdy naprosto bláznivý čin.
Společenský i Samotářský. Člověk, který si chce hlavně uchovat svou vnitřní svobodu. Bubeník, který zásadně necvičí. Seznamte se.
Jiří Němeček
Najít ten dokonalý tón…
Z celé osobnosti trumpetisty Jiřího Němečka jako by sálala poněkud nervní energie. Snad v něm vzniká z napětí mezi pesimizmem, který je mu podle jeho slov vlastní, a touhou po dokonalosti, o jejíž existenci zákonitě pochybuje. Kde ji hledá? V hudbě, ale taky třeba v dobrém víně, které si rád vybírá.
Taky jeho profese programátora v sobě nese oba póly – preciznost, kam nepatří nic zbytečného, a současně nekonečné řešení všemožných problémů a nedostatků.
Petr Dobeš
Basák by měl kapele jistit záda
Basista Kazachstánu Petr Dobeš působí na první pohled skromně až ostýchavě. Chlapík drobné postavy se skoro pořád usmívá a ve svých odpovědích slovy spíše šetří. Z toho, co říká, ale brzy vysvítá, že spíše než s plachostí u něj máme co dělat s klidem a vyrovnaností. Zdá se, že ve svých 40 letech to má v hlavě hodně dobře srovnané a nepotřebuje na sebe nějak upozorňovat. To také, podle jeho slov, souzní s rolí basisty v kapele: nedrat se dopředu a jistit klukům záda. Jistit se ve svém životě musí taky sám – jako čerstvý tatínek živící se výškovými pracemi.
Jaroslav Žila
Horal žilící ve městě
Staříček Petráš viděl smrtku
Šla na hůru kotlanského gruntu
V mechu nesla černého rysa
Opravdu.
Za pár dnů mu Němci spálili chalupu
Co dělal staříček má matka neví
Pamatuje si jen
Jak bučely hořící krávy.